Lingerie Sewing / Krajkové ejchuchu aneb jak se šije spodní prádlo

Decisions decisions. What should we sew in Australia? Lingerie is the winner! None of us had tailor-made lingerie so you can imagine how excited we got. Elegantly Scant boutique started by lovely Antonina is where the magic will happen, that was a sure thing.

Bylo to velké dilema a velké rozhodování co ušít v Austrálii. Nakonec jsme vybraly spodní prádlo. Hm, trošku jiná kategorie než patchwork, co říkáte?

V Austrálii chodí tolik vysportovaných mladíků i staříků, že pěkně padnoucí prádlo je nutností. Co kdyby? Že jo! 🙂 Prádlo šité na míru jsme ještě ani jedna neměly, a tak nás tato myšlenka nadchla. Volba padla na známý salon Elegantly Scant, kterému vládne madam Antonina.

(krásná dáma, ale říkala: fotit pouze ruce)

Antonina´s sweet face and lovely products were not the only decision makers. Why then? Antonina offers clients to come in and sew the angel-like underwear along with her. You can also bring your own fabric to use for the garments – old husband´s shirt, skirt you can´t say bye to, you name it. Can not find one? No problem, there´s a lot to choose from! That was our case too, since rubbery Australian farm boots are not really the ideal material.

Antoninu jsme si vybraly i proto, že nabízí ušití prádla na míru s vaší pomocí. Takové asistované šití. Můžete si také přinést svoji látku. Oblíbený kus svetru, manželovu košili, nebo sukni, se kterou se nemůžete rozloučit, cokoliv co byste chtěli na svém kousku mít. Jestli nic nenajdete – a to byl i náš případ, gumáky z farmy přece jenom nebyly materiálově vhodné – můzete si látku vybrat na místě.

We discussed everything online and the adventure was about to begin. And it began more than lovely as a plate heaped with coffee, tea, water and oh-so-damn-good chocolate bites was waiting for us!

Vše jsme domluvily online a dobrodružství mohlo začít. V salonku na nás čekalo malé občerstvení.

While enjoying a cup of steaming coffee, it is lingerie-talk time! In the end, that´s why we´re here, right? As someone who has done lingerie sewing since teen aged, Antonina has a LOT to say. Yay!

That´s why, ladies and getlemen, Kate Hudson and Eva Longoria stop by this boutique. Antonina actually framed some of the star-worn knickers, what a form of art!

U popíjení kávy jsme povídaly kolem a dokola pořád o tom, kvůli čemu jsme do salonu přišly. O dámském prádle. A že někdo, kdo se v brandži bohybuje přes 25 let, nám měl co říci. Jinak by tu, milé dámy, nenakupovaly třeba Kate Hudson, Eva Longoria, Rees Witherspoon…

Antonina si některé kousky i zarámovala. Doufám, že si do seznamu pro příště přidá i nás. 🙂

After head is filled up with all the facts and information (for example how to sew a bra for a pair of truly square-shaped boobs), we start the „hands-on“ experience.

First thing first, which pattern is the THE one?

Když nám už šla hlava kolem z teorie a dozvěděly jsme se i takové zajímavosti, jak ušít podprsenku na čtvercová prsa, přišla praxe.

Vybraly jsme si z mnoha střihů, ozkoušely typové varianty a hurá do práce!

Pattern preparation has to be precise, the pieces are teeny-tiny.

Pečlivě jsme připravily papírový střih, kousky jsou to titěrné.

Překreslovaly…

a stříhaly.

We had never thought of how many kinds of material are needed to create a bra – science. Stretchy for the underarms, not so stretchy for the boobs (so they, you know.. have some sort of not-so-squared-shaped shape), tough for the hard middle part. The back looks good see through, the straps are another topic to begin with. Then there are all the bows, ribbons, ties and crochet – so much to choose from!

Ani nás nenapadlo, kolik různých materiálů je na takové prádlo potřeba. Je to věda! Pružný na košíčky, ovšem ze spodní strany podšitý nepružným, aby výsledný kus neztratil tvar. Mezi prsa něco pevnějšího, pod ramena volnějšího, něco na ramínka netřepivého, zadní část méně průhledná, pak ozdůbky, mašličky, tkaničky… A že jich bylo na výběr!

We´ve learned a lot of tips and tricks on how to create such magnificent pieces. The final sewing is done by a professional tailor – that way, the final products are the best quality. 🙂

Antonina offers finishing the garments and sending them to you via post office. Because shipping cost to the Czech Republic would make this whole lovely experience a bit pricey and we totally fit in the regular size tables, we could not help ourselves and bought already pre-made gorgeous pieces from Antonina´s collection.

Our not finished garments were completed too and used for another (lucky) customer.

Pochytily jsme mnoho triků a fíglů, jak takovou jemnou parádu vykouzlit. Došití prádla je již na profesionální švadlence, to aby salon mohl ručit za kvalitu.

Antonina nabízí po došití prádla jeho následné zaslání na vaši adresu. Poštovné do ČR ale zaplatíte. To by nám tu legraci pěkně prodražilo, a protože jsme holky konfekčních velikostí, vybraly jsme si z nabídky hotových produktů a odnesly si je rovnou domů. Rozešité prádlo, na kterém jsme pracovaly, švadlenka dokončí a bude použito pro další zákaznice. 🙂

Tak to někdy dopadne, když chcete mít prádlo na míru…

The truth is we are beyond happy this way. Everything fits like a glove and is so so soft! Pieces we picked really make us speechless as well as the vibrant yellow terrace that comes hand in hand with the gorgeous Antonina´s place.

(check out my dirty farmer-like thumbs, haha)

Pravda je taková, že máme radost i tak. Vše sedí jak má a materiály jsou přenádherně jemňoučké! Odnesené kousky nás uhranuly, stejně jako žlutá terasa šicího salonku.

(všiml si někdo Káčiných farmářských prstů?)

What a lovely afternoon we had! The cherry on top was the lovely little gifts we received in the end. Antonina had noticed how much we love to create things and gave us some stuff to start our own projects in the future!

Odpoledne to bylo supr trupr příjmené a k tomu na závěr vymazlené ještě spoustou dárečků. Antonina viděla, jak nás vše kolem prádla baví, a tak nám nabalila mnoho stužtiček a mašliček, knoflíků a krajek, ať máme něco na doma pro začátek. Až přiletíme domů, pustíme se hned do šití a kousky budou tentokrát opravdu na míru!

Have a gorgeous day, beyond excited Viera.

PS: Any idea about what to sew in Hawaii?

Zdraví na šití natěšená Viera.

PS: Nemáte někdo nápad, co ušít na Havaji?

Facebook Comments

Blue Mountains, z farmy do hor

Nejenom prací je člověk živ, a tak jsme si od Grahamů několikrát odskočily na výlet. Kolem farmy všude Modré hory, jedno z „must-see“ Austrálie, samosebou, že jsme je trochu prozkoumaly. Krásných stezek všech náročností je zde nespočet, stačí si vybrat.

Název Modré hory vznikl podle modrého oparu zapříčiněného vypařováním olejů z listů eukalyptových stromů. K tomu přidejte vzduch provoněný již zmíněným eukalyptem a jste jako v pohádce.

Do hor se dostanete pohodlně vlakem ze Sydney. Zhruba dvouhodinová jízda krásnou krajinou vám uteče jako nic. Cena za jízdenku z centrálního nádraží v Sydney je cca 6 AUD.

Z „Blue Mountains Line“ (ano, vše je tak jednoduché, že když jedete do Modrých hor, nastoupíte na linku vlaku, která se jmenuje „Modré hory“!) můžete vystoupit na několika zastávkách. Na asi nejznámější skalní masiv Tři sestry a vyhlídku Echo Point se dostanete pohodlně z městečka Katoomba.

V informačním centru hned vedle vlakové zastávky si vezmete mapu zdarma, vyberete si trasu a můžete začít. Objevíte vodopády, krásně upravené stezky, vysoké hory, jeskyně…

Pro ty, kdo se radši vozí než chodí, je zde nabídka lanovek. Zkuste třeba Skyway s prosklenou podlahou. Kdo se bojí výšek, nemusí jízdu touto lanovkou oželet, dno je prosklené pouze z části.

Svézt se můžete také nejprudší železnicí na světe. Sklon 52 stupňů vám připomene horskou dráhu. Trochu jsme se ji bály, ale vzhledem k pomalé rychlosti to byla nakonec žáležitost pro děti.

Další z „nej“, co zde můžete najít, je nejdelší visutá stezka na světě. Procházka mírným deštným pralesem (dlouhá 2,4 km) byla momentálně ozvláštněna o výstavu soch a jiných uměleckých děl, doslova rozházených tu a tam náhodně po lese. Nepleťte si umělecké dílo s nepořádkem. 🙂

Když k večeru budete končit váš výlet, třeba dostanete dárek jako my. Překrásnou duhu. 🙂

Mějte se krásně duhově, já jdu zase třídit ořechy. Viera.

Facebook Comments

Farmaříme v Austrálii

Znáte ty nádherné fotky australské přírody z katalogů? Skalní masivy místy připomínající Grand Canyon, spousta zeleně, výhledy, rokle a propasti? Tak úplně přesně toto všechno máme před očima od rána do večera – a nikam moc nemusíme. 🙂

Když jsme plánovaly pobyt v Austrálii, napadlo nás, že po levné Indii a výhrou zaplacené Číně, bychom ani v Austrálii nemusely moc utratit, a tak jsme se porozhlídly po možnostech bydlení zdarma.

Netušily jsme, že práce na farmě výměnou za ubytování a jídlo bude taková výhra. Jak k takové farmě přijít, si nenecháme pro sebe. Vše již brzy najdete na našich stránkách.

Farma pana Grahama, na které jsme strávily krásných 10 dní, je přímo v národním parku Blue Mountains. Není nutno cestovat za poznáváním přírody, jsme přímo v ní.

Ze tří stran velkorysá prosklená společenská místnost spojená s kuchyní je natočená do údolí. Pod námi nekonečné zelené pláně, každé ráno plné klokanů, než je stihnou zahnat místní psi Abby a Millie. Nad údolím se tyčí do oranžova zbarvený skalní masiv, na zahradě rostou žluťácké citrony. Není co dodat. Bude nám to chybět.

Rodina pana Grahama je další z výher, které nás zatím na cestě kolem světa potkaly. V podstatě jsme se staly členy rodiny. Jíme spolu u velkého dřevěného stolu, po večerech hrajeme společenské hry, přes den mezi prací popíjíme na terase kávu. O tom, že Barbara, paní domu, vaří báječně, ani nemluvím.

Práce na farmě je příjemná. Na stole máme seznam, co všechno bychom mohly dělat a můžeme si vybrat, co se nám víc líbí. Přesadit keřík, okopat kytky v zahrádce, nakrmit koně, pomoct se sklizní oliv, vykopat starou dlažbu u bazénu.. Je příjemné, že je práce každý den jiná. Nikdo nás nehoní ani nekontroluje.

Výhodou také je, že pořád komunikujeme s rodinou a tak jsem se naučila spoustu nových anglických slov. Namátkou: kindling (dřevo na podpal), pruning (prořezávat), wheelbarrow (kolečko).. 😊

Na doporučení místních nezůstáváme pouze na jedné farmě. Zkusíme co a jak to chodí jinde. Zatímco teď jsme byly přímo v Modrých horách / Blue Mountains, druhá farma, na kterou se přesuneme, je u pobřeží, v části Centrální pobřeží / Central Coast.

Snad se nám tam bude líbit. Žádná zvířata, pouze ořechy. Pekanové, mňam. Pěstují je ve velkém na prodej doma i ve světě. Trefily jsme se zrovna do hektického podzimního sběru, tak snad to přežijeme a majitelé budou stejně pohádkoví jako Graham’s family.

Držte nám palce, Viera.

PS: taky tady řídím kdejaké stroje..

 

Facebook Comments

Čína bez číny?

Věřte nevěřte (!), když vám někdo bude tvrdit, že čínské polévky v Číně nejedou.

„To je jen takový náš výmysl“ (ale že sakra chutný). No a pak se objevíte v supermarketu a hádejte co – ejchuchu juchuchu – instantí polévky mají svou vlastní sekci! A obrovskou.

A co ta „čína“, na které si pochutnáme v OC Chodov – je vůbec příbuzná s tím, co si tu můžete dát? Ano, je, alespoň z části! Jakožto ne tak zkušený gurmán musím nechat nějakou rezervu.

Rýže, maso, maso s masem (vegetarian madam, please), zeleninky, houby, čínské zelí, čaj a různé podivnosti různorodé struktury. Slovo vegetarián je tu vcelku neznámé, rýže je za to lepkavě výborná. Jí se ještě lépe s vysmátou rodinkou u kulatého stolu, tak každý ochutná co nejvíce jídel.

K jídlu vždy čaj, bez něho to nejde, v supermarketu najdete sypaný všude. Pytlíkáře jako jsem já tu uznávají za barbary (stejně si ho koupím, děkuji).

Návštěva supermarketu cestou do Země Nezemě. Rozluštit „cožesitovlastněkupujeme“ nebylo jednoduché. Přidávám pána s rýží (tu jsme poznaly).

Na známý smažený banánek v těstíčku asi nenarazíte. Dezerty v Číně prý nevládnou, achjo. Barevné obaly a množství všech možných druhů želé nás za to dostaly!

fikané chlazení v místním spermarketu

Slečny jsou tu elegantní a chic, na podpatky (ovšem ne tenisky na platformách) narazíte jen zřídka. Špičaté balerínky, sandále, mokasíny, tenisky – to tu nosí. A že se ty jejich nožky mají dobře.

Jo ale bacha na nohy! Prahy u památek a chrámů jsou vyšší než vysoké. Navíc nikdy nestoupat na práh samotný, musí se překročit – to aby se špatné nemíchalo s dobrým. Alespoň tak mi bylo řečeno, budeme věřit průvodci (projednou).

V metru kamera na každém metru. Streetarteři, škrabači, zaláskovaní – bez šance. Na jezdících schodech se tu stojí zig-zag křížemkrážem a mají na to žluté čáry, neběhá a nespěchá se, řady jsou úhledné.

Všechny naše dojmy a zážitky a vjemy dohromady smotané, rozhodně se nekoukejme na Čínu s despektem, ať už je jejich politické zřízení jakékoliv. To, co vybudovali za posledních 30 let, je totiž nadlidské. (Osobně doporučuji začít se učit čínsky.)

Kimonová Káča.

 

Facebook Comments

Šiju, šiju si botičky..

do sucha, ovšem ne do vodičky..

Nevím, jak jsme k této myšlence přišly, asi že se nám zalíbilo kreativní studio slečen Natalie a Yajing, ale rozhodly jsme se, že si v Číne ušijeme espadrilky.

Všichni je znáte, jsou to letní nazouvací boty s plátěným svrškem a charakteristickou podrážkou z jutového lana. Klasické espadrilky jsou nazouvací a střihem připomínají mokasíny (které mimochodem zbožňuju). Espadrilky jsou typickým představitelem letních ležérních, uvolněných botiček, ve kterých noha bezvadně přečká i ty nejpekelnější teplé dny.

A jak se ty moje povedly? Nakoukněte do procesu výroby a hodnocení přenechám vám!

Vybrat látku nebylo jednoduché. No zkuste si rychle se rozhodnout, když máte pět krabic zbytků na výběr. Uf uf.

Rozhodla jsme se pro dvoubarevnou variantu – pak jsem alespoň měla možnost vybrat zbytečky dva :-).

Nejdřiv jsem dle připraveného návodu vystřihla svrchní části botiček (špičky a paty), sešila je na stroji, obrátila lícovou stranou ven a přežehlila. Zatím super jednoduché.

Obě sešité části, přední i zadní, jsem našpendlila na hotovou jutovou podešev…

A nastalo ruční sešívání! Tady už je potřeba být trochu zručný: finální přišití musí být efektní a hlavně taky držet.

Espadrilky mi padly jako ulité, a tak jsem v nich rovnou odjela na kole (kecám, šla jsem pěšky).

Zítra sice letíme do Austrálie (nebojte, z Číny vám ještě připochodují další fotky a pár řádků! jen se zbavit místních internetových restrikcí), kde je podzim, ale na Havaji moje nové espadrilky určitě využiju. A jak se na ně těším!

Zatím se mějte parádně!

Sluníčková Viera ve žlutých espadrilkách na žlutém kole.

Facebook Comments

Mad mad bloggers

czech version / česká verze

The „being blogger kind of decision“ is one easy to make, yet hard to accomplish. As you may have noticed, we´ve had a „tiny“ silent pause since India. In my defense, I can serve you two (somewhat) good reasons right now.

First thing first – and that is the main cause – we joined a guided group as soon as we arrived to China. Oh yes, we did join an excursion tour. It is not our style, you know. Rushing. We´re more of the „get to know the culture plus not having to get up at 6 AM (unless it is not yoga with Puneet)“ kind of gals, we´re the ones spending hours eating breakfast, the two wandering through town till midnight.

But when you win this kind of trip, then of course we´re going to be there (yet never in the right place at the right time, sorry, travelgroup).

Summer camp-like wake-up calls, breakfast, bus ride, sightseeing, bus ride, sightseeing, 20 minute break to walk around – oh but don´t buy that dress – no time – goddammit just get in the bus. And then it´s pee time, everyone´s all time favorite, old but gold. All the ticket are prepaid, direct contact with Chinese locals is rare. I mean, why would you if you don´t have to, right?

This kind of carousel is hard to get out of and finding some time to write a few words here and there is a challenge. Oh and then there are the China internet restrictions which basically fighted to the death so no post nor articles can be posted.

Beijing, Xi´an, on our way (by train, once again) to Shanghai – and trust me, I do not even know if I´ve already had enough of those cities.

Oh but of course we have seen everything we could have possibly seen! That´s a fact for sure.

What was it, you ask?

magnificent Old Beijing

Tian´anmen Square

Forbidden City

The Great Wall of China

Wangfujing street

Temple of Heaven

Beijing National Stadium

Beihai Park

Terracotta Army

Muslim Quarter of Xi´an

Xi´an at nightime

And many many more.

Isn´t it nice? But then imagine – instead off all that rushing – catching the sunlight in Beihai Park, having a barefoot picnic on the grass. To cheer on the elderly happy beings playing cards there, to join the street dance sessions that are completely common here, or just stand by and clap to the beat, laugh, sing. Doesn´t that sound magical? It would feel freeing just to be, exist, let the time flow by.

I am not done with being amazed at how spontaneous Chinese are. At how playful and feeling like dancing at every age they are. It is amazing.

Of course all days are not over. We said goodbye to our guided group and we are starting to consume China the way we like it. Photography course with Lily, visit of a local second hand (in China? quite a challenge, let me say), sewing espadrilles with Yajing (or what was it again?). Bye bye five star hotels, hello actual China! We´re ready for street food, ready for adventure. Oh hell yes.

Alright so this is the where we´re going to live for the next week or so.. 🙂 Doesn´t it look.. like a not-so-five star hotel?

P.S.: Not to judge everything about the vacation package, there are many positive aspects, too!

After all, Ondra has arrived, yay!

Oh and we also met a group of very nice people, which is always a good thing.

See you soon on a Shanghai adventure!

Facebook Comments

Uštvané blogerky

english version / anglická verze

Práce blogera je dost pěkná námaha, to vám teda povím. Od Indie jsme se dlouze odmlčely a důvody to má hned dva.

Předně jsme se v Číně pripojily k poznávacímu zájezdu. Není to náš styl. Ale zase, když ten zájezd vyhrajete, tak proč ne. Taková organizovaná akce má pramálo společného s pomalým cestováním, které nám se líbí. Naskočíte na Maglev a už se řítíte.

Budíček, snídaně, autobus, památka, autobus, muzeum, památka, oběd, 20 minut volno, autobus, památka, autobus a tak dále. Čurá se na povel. Lístky do všecho a na všechno jsou koupeny. S živým číňanem nepřijdete do styku. Jste v jednom kuse v běhu a dost často v autobuse.

Z tohoto kolotoče se težko vystupuje a už vůvec zde nenajdete minutu volna na psaní.

Publikovaní článků také není nakloněna Čína samotná. Restrikce v používání sociálních sítí a internetu obecně jsou známé a i když je umíte obejít, zabere to čas.

 

Po Pekingu a Xi’anu se přesouváme (opět vlakem) do Šanghaje. A věřte, že zatím ani nevím, jestli jsem si první dvě města pořádně vychutnala.

Samozřejmě, navštívily jsme všechno, co jsme měly.

kouzelný Starý Peking

náměstí Nebeského klidu / Tian´anmen

Zakázané město

Velkou čínskou zeď

obchodní ulici Wangfujing

Chrám nebes

Olympijské hnízdo v Pekingu

Pej-chaj park

Terakotovou armádu

Muslimskou čtvrť v Xi´anu

noční Xi´an

A spoustu spoustu dalších míst.

Pěkné, že. Ale představte si – místo toho spěchu – zastavit se a zůstat déle třeba v parku. Fandit paní v dámě nebo tleskat do rytmu tancujícím na ulici. A co teprve přidat se k nim. Číňané si hrají a tančí na ulici velmi často, spontánně a v každém věku. Nádhera! Bylo by krásné nemuset hlídat čas a jen tak být.

Samozřejmě, není všem dnům konec. Zamávaly jsme papá zájezdové skupině a začínáme konzumovat Čínu tak, jak my to rády. Kurz fotografie neznámých zákoutí Šanghaje s Lily, návštěva second handu (v Číně? to bude výzva), šití espadrilek (látkové botičky) s Yajing (nebo jak že to bylo??). Hotel vyměníme za ubytování v soukromí a plnou penzi v pěti hvězdách za pravý čínský street food. Ano, ano, ano!

Tady někde budeme bydlet :-).. (jinak si můžete počíst, co že to tady máme za mobilního operátora)

PS: Abychom organizovaný zájezd pouze neodsuzovaly, našly by se i pozitivní momenty.

Přivezl nám přece Ondru!

A také jsme poznaly skupinu moc prima lidiček. 🙂 Zdravíme manželé Horovi (přejeme ať jim to tančí co nejdéle!), zdravíme Jířu a Pavla (přejeme mnoho dalších cestovatelských zážitků), děkujeme za léčivé bombóny paní Koulové, brzké uzdravení manželům Malcovým a díky za společnost pánům Valčíkovým! Pozdrav věčně usměvavému řidiči a průvodcům Václavovi a Feiovi!

Facebook Comments

We love you, India. / Tečka za Indií.

India is not for everyone, that´s for sure. It´s extreme, it´s breathtaking, it´s another galaxy. With all the homeless people and misery, vibrant streets, majestic marble architecture and gorgeous beings, no doubt one can get a bit tired from it. Yet we fell in love with India, with every bit of it. We fell in love crazily, deeply, with no exception.

Although we are already wandering through China, it would be fair to dedicate last few lines to the endlessly gorgeous India. Being efficient and using our time whilst travelling by train from Beijing to Xi´an, here we go. So, what do you still don´t know about our stay in India? //

Ačkoliv již pátý den s Káčou brázdíme Čínu, je potřeba udělat tečku za Indií. Zanechala v nás silný dojem, to je fakt. Tato země, varuji, není úplně pro každého, ale my jsme si ji nekonečně zamilovaly. Propadly jsme Indii.

Využíváme čas počas noční jízdy vlakem z Pekingu do Xi’anu a tak jenom letem světem – co vše se nám ještě v Indii přihodilo. //

First thing first, let´s mention the place we stayed at. The platform we chose to find accommodation in India was Airbnb (as always). It is cheap = it is great, works perfect. Plus this was our best homestay experience. Puneet and Prachi, at whose place we stayed, were purely awesome, making us feel like home 24/7. We got lost in time and forgot to take a photo with Prachi, so here are some with the alwaysmiling Puneet (yet he claimed to be moody, not true).  //

Předně, ubytování v soukromí předčilo všechna naše očekávání. Airbnb (o tom, co to je, někdy později) funguje krásně i zde. Puneet a jeho žena pořádskvělevypadající Prachi byli něco jako naše rodina a doufáme, že se ještě někdy setkáme. S Prachi jsme se nestihly vyfotit, a tak alespoň přikládáme foto s věčně optimistickým Puneetem. //

We got used to starting the day off with a yoga class at 5:45 AM. And trust me or not, I´m already missing the „I have to get up so early“ kind of mood. We were more than happy to be able to attend such courses, to learn and explore, all of that at the place of our stay (oh yes, there was a studio right next to our room door and yes, it was free and yes, you should be jealous). //

Zvykly jsme si den pravidelně začínat v 5:45 lekcí jógy. Hodiny nám už teď chybí. Mít studio přímo v domě, to je fakt něco. Jak pro Puneeta (ano, náš bytný je i mistr jógy), tak pro nás. A co víc, naše lekce byly k ubytování zdarma! //

We are proud that we have left a sewing trail in India! Once again, all because of our hero Puneet (oh hello there again). Puneet has basically led us to a local school for children with disabilities and offered us that – if we feel like it – we can come up with a sewing project idea to create with the children. The children are really able when it comes to crafting, some even use sewing machines. The school is called Umang, by the way, if you have time, help is welcome. And of course we felt like it. //

Jsme pyšné na to, že jsme v Indii zanechaly naši šicí stopu! Opět náš bytný Puneet (jak jinak). Je mecenášem školy pro postižené děti. A protože se mu líbila myšlenka našeho cestování a šití, vybídl nás, ať pro školu Umang a její děti vymyslíme nějaký projekt. Děti ve škole umí spoustu věcí, některé zvládnou i šítí na stroji. Nebylo potřebné nás přemlouvat. //

We spent a few days at the school with the lovely children and we checked out what the children can do (a lot of beautiful crafts, just saying) and what is a no-no. And so we came up with the idea to create a fabric book cover. //

Ve škole jsme strávily několik dní, pohrály si s dětmi a očíhly, co zvládnou. Napadlo nás, že náš projekt může být obal na knihu. //

Easy breezy project with straight stitching. The front page can be decorated or painted by children, the rest is easy to sew together. We have created a demonstrator first to present it in the school. //

Jednoduchá záležitost s rovným šitím. Svrchní stranu děti zvládnou pomalovat nebo vyzdobit tolik známým indickým block printingem (tištění na látku pomocí dřevěných razítek), přišitím stuh nebo prošíváním. Jeden prototyp jsme na místě ručně spíchly. //

We have managed to show our project to the director of the school that – and it got us really excited – did like the concept (yay!) and kindly agreed to try the reproduction of the book cover (yay!). Everything has moved fast since then.

Obal jsme představily přímo paní ředitelce školy a jí se (a že jsme měly radost!) velmi zalíbil. Vše se dalo rychle do pohybu. Finální produkt se musí uzpůsobit sériové výrobě dětí. Proces výroby musí být dokonale naplánován a rozkouskován. Někdo zvládne razítkovat podle předepsaných čar, někdo malovat, jiný umí zase šít rovné švy. Každá dílčí část musí být jednoduchá a děti ji musí opakovat pořád dokola. Změny nejsou vítány.

We´ve also (by some sort of magic) experienced a concert (for free! and we were V.I.P.) of one very famous Indian singer (all apologies to the artist, we did not catch the name – but we loved your performance!). How stuff like this happens, you ask? The story starts with two confused female tourists running round the entrance like two startled peacocks, ending with those two confused birds getting in because the security guys were too kind to send us home after waiting in the queue. How wonderful life is! //

V Indii jsme se také dostaly na mega koncert někoho ve stylu našeho Karla Gotta. Jdete se jenom tak projít do centra a narazíte na uzávěry dopravy. Zvědavě pobíháte kolem, dostanete se k vchodu a zjistíte, že se připravuje nějaký koncert velikosti naplněné O2 arény. Slovo dá slovo, přidá se ochota místních a jste zdarma ve VIP zóně. Neopakovatelný zážitek. Umělci se omlouvám, že jsme ho neznaly, ale líbil se nám. 😊 //

We also attended an embroidery class in a creative center during our stay in Jaipur, not to forget. Ten out of ten would recommend, very good people and atmosphere.

Jó vlastně, také jsme ještě navštívily kurz indické výšivky v kreatiním centru v Jaipuru. Parádní, můžeme jenom doporučit. 

A lot of memories have piled up, but right now they are being painted over by glorious China, which may not be another galaxy as India, but it´s another world for us for sure. What we are up to in China? You (we) will soon find out!

Lastly, here are some last few shots of the oh so gorgeous Jaipur. We love you, India. //

Zážitků bylo mnoho, v tuto chvíli už ale Indii vytěsňuje neméně zajímavá Čína. Co se dělo tam, již brzy!

Nakonec posledních pár fotek krásné přebarevné Indie. Budeš nám chybět. //

Facebook Comments

Another day, another dress / Moje další indické šaty

No time for tiring writing. Ladies and getlemen, I introduce you to my new dress-pant set sewn in India, colorful as it can be! Cotton pants cannot be absent, we´re following the „wear pants with a dress“ kind of Indian trend/tradition (we love it!). Very comfortable, breezy, I can only recommend sewing such set yourself.

Není čas na dlouhé psaní. Dámy a pánové, představuji Vám moje nové šaty ušité v Indii. Inspirovány Indií, barevné až až, doplněné bavlněnými kalhotami, jak se zde k šatům nosí. Velmi pohodlné. Doporučuji vyzkoušet!

Facebook Comments

Indické jídlo: božská mana?

Tak se nám ochladilo na 35 stupňů.

Kecám, pořád vyhrává 38 nad nulou. Takový studený evropský frňák by si hned řekl, jak si někdo v takovém vedru může vůbec pomyslet na jídlo. Já vám povím, že s indickou kuchyní to vůbec není problém. Jednou ji ochutnáte a už se myšlenky na ni nezbavíte.

Českou sladkou papriku a černý pepř odložme stranou, je čas na pořádnou hrst koriandru místo petrželky a kupy kari, kurkumy, hořčičného semínka, citronů, římského kmínu, zázvoru! Ještě si tedy už tak kořeněnou Indii přikořeníme malým zhodnocením, co a jak se našemu vybíravému českému jazýčku ne/líbilo.

Udělejte si pohodlí, uvařte si indický masala chai tea a připravte si krabičku kapesníčků (dvojnásobek, pokud jste vegetariánem), takhle slintat totiž už nikdy jindy nebudete! Jdeme na to.

Když už jsme u toho čaje, je to jasných 10/10, sladký černý čaj s kořením (hřebíček, zázvor, kardamon, skořice, černý pepř..) a mlékem je jasné ano, pokud vám tedy nevadí celkem silná sladká chuť. Pro místního obecně známých 10 rupií, pro turistu 30. 🙂

Pani Puri aneb takový všudybudové, kulatí pánové smažení v oleji (s tím se u indického street foodu setkáme často), na povrchu křehcí. Nacpou se úplně všude, vsadím se, že je v Indii potkáte. Podávají se s jakousi polévko-omáčkou-bůhvíco, kde samozřejmě nechybí koriandr. Do té se pak namáčí a konzumují rukama, jako vlastně většina jídla tady. 8/10, na ulici zhruba za 20 rupií (6 korun) na 5 kusů.

Poha. Je tu, naše oblíbená. Jasných 12 pomyslných hvězdiček či kytiček či čehokoliv jiného z 10! O co že jde? Jde o speciálně upravenou rýži (tlučená), u nás se prodává pod pojmem rýžové vločky. Velmi lehké (snídaňové) a chutné jídlo, blesková příprava (za to přidávám další hvězdičkokytičku). Do přípravy patří smažení malých kousků brambor, hořčičných semínek, čerstvých kari listů a kurkumy, do směsi se zamíchá poha, uvařený zelený hrášek či jakákoliv jiná zelenina, rajčata a nakonec – uhodnete? – koriandr. Opět se potkáváme, dobrý den.

Lassi. Sie sie sie! Jogurtovomléčný nápoj (často nechybí i rozmixované ovoce, mangové lassi nám jede nejvíc) podávaný s čerstvou smetanou/máslem v jednorázovém hrnku. Podnik Lassi Wala na MI Road v Jaipuru je v tomto případě must see. 9/10, 40 rupií (12 korun).

Dosa nebo-li největší slaná „palačinka“, kterou jsme kdy spořádaly. Místní Ind nás zamračeně napomenul, že nejde o palačinku, tak snad si tohle nepřečte. 6/10, pardon.

Dabla. A je to tady, něco jako vegetariánský burger. 30 rupií, v přepočtu deset korun. Ano, čtete správně. Nebudu vám lhát, že se právě teď nezubím. Jakožto zažraný vegetarián si v Česku, ač tedy uznám, že taková svíčková je výborná, moc nepochutnám. Indie je pro takového vegetariána ráj na zemi, to do pekla ano! Připraveno přímo před vámi jen z toho nejčerstvějšího, přemíra bylinek a sýra. A koriandru. 9/10

Kachori a Samosa. Smažená  těstová kapsička plněná luštěninami či zeleninou. Kořeněné, na léto dost těžké, smažené. Pěkně po indicku. Na ulici za 10 rupií kus (3 koruny), a že vás to zasytí! 6/10.

Gulab Jamun? Ano. PROSÍM. Indové by se podivili, ale já je teda přežiju i ve 40 nad nulou. Oblíbená sladkost, hutnější (nevadí!) a dosti sladká (nevadí!), smažené kuličky přelité sirupem. Jasných 10/10, cena záleží na velikosti a váze.

Dortíček z „lepší cukrárny“ OK, nejde o pravý levný street food. Ale na ulici jsme byly, na mou obranu, přísahám. Většina dortíků na bázi mléka, přesladké jako většina indických sladkých pochutin, dochucené kokosem, kurkumou,.. Gulab Jamun to nedostihne, ale jedlé jak ta jedle, si pište.

Jalebi, za ně šla bych světa kraj. Jedna z nejčastějších sladkých dobrot v Indii, zase takoví všudybudové. Tentokrát jsou to jakýsi sirupoví preclíčci. Osmažení, samozřejmě. 11/10

Vidlička, lžička, hrabavé ruce samozřejmostí, kopy basmati rýže, luštěnin a zeleniny. V tom si teď hovíme. Směs na Gulab Jamun už máme v kufru a přípravy pohy doma se nehodláme vzdát, když už známe celé tajemství.

S tím se s vámi rozloučím a přeju vám, ať právě ládujete cokoliv, italskou pizzu či český guláš, सुख भोजन (bon appétit)!

Káča.

Facebook Comments