Greetings everyone!
It is here again and it is inevitable – we´re behindhand with the articles (oh what a surprise). Whilst sunbathing on the famous Hawaiian Waikiki Beach (and getting burned to an actual crisp), we still want to share last bits and pieces from Australia.
Pecan farm feels like a never ending nightmare the first few days. As soon as one day goes by I realize what this whole strictly planned day (with pee-time breaks in between, of course) reminds me of. Add that creepy very far from you kind of toilet experience (plus the scary midnight torch trips) on top of it and we´re there, hello! It is the one and only summer camp you hated as a kid (there´s always one), the one from which you want to disappear as quick as possible. So you call your parents over and over to pick you up.
Krásný slunečný upršený (za to ale bez duhy) den!
A je to tu (zase?) – jsme ve skluzu. Zatímco se plácáme na havajské Waikiki beach a léčíme loupající se kůži (na pláži jsme se totiž osmažily jako dva brambůrky), rozhodly jsme se s vámi ještě sdílet naše poslední střípky vzpomínek od protinožců. A že to tam bylo bájové!
Pekanová farma – prvních pár dní dům hrůzy, ač se na fotce tak nejeví. Hned po příjezdu si uvědomím, že mi vzdálená venkovní děsivá toaleta (a půlnoční cesty s baterkou), striktně rozkouskovaný den (včetně pauz na čurání) a neustálý dozor dospělých něco silně připomíná. Tábor. Takový ten jeden – a věřím, že každý z nás takový mezi kopou skvělých zažil – z kterého chceme za každou cenu domů. Voláme rodičům, ať si nás odvezou.
So I try! I call my mum, she´s in the other room – and somehow she does feel the same way. So there we are, snuggled up under the blankets at one o´clock in the morning trying to figure out a plan. A very great plan to escape was it… But then – oh well – we don´t have a car and the front door of our little cottage is guarded by a not-so-little dog that strongly reminds me of the three headed Fluffy (Harry Potter anyone?).
Every day we repeat the words „Oh let´s do it tomorrow then“ as if it was some sort of magical formula that may transport us away from here (maybe too much Harry Potter). The time flows by (well not as much) and the great escape is postponed day by day. We´re starting to realize that maybe – just maybe – we do actually like this place. Why not? I mean just look at that gorgeous fairy-tale set up: our cottage hugged by the golden streaks of sun, the beautiful nature surrounding it, the rollicking birds waking us up every morning.
And then everything turns upside down, as a group of new Austrian volunteers (workers) comes by. The lovely twins Alex and Bettina accompanied by one and only Bastin. Everything seems so great now that we´re not alone!
Tak to tedy zkusím! Volám na maminu, je v druhém pokoji – a povím vám, že zázrakem mi plán na útěk odkýve. V noci s baterkou študujeme jako malé děti mapu pod peřinou (přísahám, že to jsem naposledy udělala ve třech, kdy tak na tajňačku baštím mámin koláč) a snažíme se přijít na to, co teď. Auto nemáme, za to přede dveřmi na nás číhá obrovský maxi pes Fík.
Každé ráno začínáme slovy „tak zítra“, někdy zas „zítra už fakt jo“. Čas nám utíká (vlastně ani moc ne) a útěk se oddaluje. Začínáme si uvědomovat, že tu je fakt krásně, když odložíme nepříjemnosti stranou – nekonečná příroda objímá naši malou chatičku a čerstvé pekanové ořechy se na jazyku jen rozplývají. Koneckonců to tu není tak hrozné, že jo.
A pak přijedou kolegové z Rakouska. Tam se to asi všechno zvrátí, příjezd nových dobrovolníků – rozkošných dvojčat Alex a Bettiny, k tomu jejich soukupník Bastin – nám obrátí svět (farmu) naruby. Můžeme běhat po zahradě, smát se a brát všechno s nadhledem. Už tu totiž nejsme samy: a to je paráda!
The mornings seem like a great start to a new adventure now, laughter is in the air. And then there are the nuts. The nuts nuts nuts. Bowl of yogurt sprinkled with nuts for breakfast, homemade pecan bread for lunch, salad drizzled with pecan oil in the evenings. We love to learn how they´re dried, cracked, sorted, the small size of them still fascinates me. Although I should have taken my eye contacts with me.
Trávník ráno líbá sluníčko a večer se v obýváku line zvonivý (a pak můj koní řehtající) smích, rána se zdají být osvěžujícím úvodem do neznámého a práce se proměnila v zábavu. Můžeme přece soutěžit, zpívat a řvát!
A k tomu ty ořechy. Ořechy ořechy ořechy. K snídani je jogurt s ořechy, k obědu čerstvý domácí pekanový chleba, který provoní celý dům, a k večeři salát zalitý pekanovým olejem. Baví nás pozorovat, jak se suší, sbírají, rozbíjí. Doteď jsem vlastně netušila, jací prďolové ty pekanové ořechy jsou (a že já si zapomněla kontaktní čočky doma).
We´re starting to understand the family and get to know them more. All in all, we´re very thankful for the opportunity to work on this farm. What creeped us out at first turned out to be a great experience!
Rodina se nám začíná líbit, když na situaci teď koukáme s odstupem. Vlastně jsme moc vděčné, že jsme se na takovou farmu podívaly. Velké díky. Chybíte nám!
We spent our free time walking around the magical Central Coast with out new friends or just enjoying ourselves.
Volný čas trávíme s naší partou šplháním a procházkami po přenádherném Central Coastu.
One of our favorite trips must have been the Bouddi coastal walk or feeding a group of very lovely pelicans on the shore.
Jeden z příjemných výletů byla procházka Bouddi coastal walk či krmení pelikánů. Vskutku kouzelné!
I must say I will truly miss the lovely volunteers that worked with us and the farm, too.
Lastly, I do have to mention that we successfully managed to visit Sydney. We stayed in a location called Pott´s Point and I have nothing but positive things to say about it. Great people, vibrant atmosphere and lots and lots of cozy little (yet not very low cost) cafés around. It is also a great starting point to walk anywhere in the city if you don´t mind being on your feet for a bit!
Po našich nových kamarádech se mi ze srdce bude stýskat (a po maxi pes Fíkovi možná taky).
Nakonec ještě dodám, že Sydney jsme – a že se to musí – také stihly! Našly jsme tam útočiště posledních pár dní v lokalitě Pott´s Point, kterou nemůžeme víc než doporučit: pěšky můžete ťapkat téměř kamkoliv, místo je obehnané rozkošnými (za to ne moc lowcost) kavárničkami, nedaleko krásný výhled na vodu či zahrady, kde se můžete slunit jako tuleň.
You know the drill – Sydney Opera, Harbour Bridge, Darling Harbour, Bondi Beach… And many more touristy sights you cannot miss. But then it is time for our kind of fun – for example visiting the very cute Govindas Restaurant where you can find The Movie Room – tiny family-like cinema with enormous couches to sit on. And let me tell you, I guarantee you´ve never experienced such comfort!
I guess that is it for now, Australia.
My warmest goodbye belongs to you, you left us breathless!
Znáte to – Sydney Opera, Harbour Bridge, Darling Harbour, Bondi Beach… A další desítky důležitých bodů pěkně po turisticku. Pak je ale čas na to naše, třeba na návštěvu poklidné Govindas Restaurant, jejíž součástí je maličkaté kino s monstrózními lehátky – The Movie Room. A já vám tady a teď garantuji, že pohodlnější koukando (ani kombo domácí gauč plus popcorn nešlape na paty) než tady nezažijete.
S tímto se s tebou loučím, krásná krásná Austrálie,
nechala si nás bez dechu!
Sending some Hawaiian sunshine,
truly-happy Kate.
Posíláme sluníčko z Oahu a přeji krásný týden,
rozjařená Káča.