Tak se nám ochladilo na 35 stupňů.
Kecám, pořád vyhrává 38 nad nulou. Takový studený evropský frňák by si hned řekl, jak si někdo v takovém vedru může vůbec pomyslet na jídlo. Já vám povím, že s indickou kuchyní to vůbec není problém. Jednou ji ochutnáte a už se myšlenky na ni nezbavíte.
Českou sladkou papriku a černý pepř odložme stranou, je čas na pořádnou hrst koriandru místo petrželky a kupy kari, kurkumy, hořčičného semínka, citronů, římského kmínu, zázvoru! Ještě si tedy už tak kořeněnou Indii přikořeníme malým zhodnocením, co a jak se našemu vybíravému českému jazýčku ne/líbilo.
Udělejte si pohodlí, uvařte si indický masala chai tea a připravte si krabičku kapesníčků (dvojnásobek, pokud jste vegetariánem), takhle slintat totiž už nikdy jindy nebudete! Jdeme na to.
Když už jsme u toho čaje, je to jasných 10/10, sladký černý čaj s kořením (hřebíček, zázvor, kardamon, skořice, černý pepř..) a mlékem je jasné ano, pokud vám tedy nevadí celkem silná sladká chuť. Pro místního obecně známých 10 rupií, pro turistu 30. 🙂
Pani Puri aneb takový všudybudové, kulatí pánové smažení v oleji (s tím se u indického street foodu setkáme často), na povrchu křehcí. Nacpou se úplně všude, vsadím se, že je v Indii potkáte. Podávají se s jakousi polévko-omáčkou-bůhvíco, kde samozřejmě nechybí koriandr. Do té se pak namáčí a konzumují rukama, jako vlastně většina jídla tady. 8/10, na ulici zhruba za 20 rupií (6 korun) na 5 kusů.
Poha. Je tu, naše oblíbená. Jasných 12 pomyslných hvězdiček či kytiček či čehokoliv jiného z 10! O co že jde? Jde o speciálně upravenou rýži (tlučená), u nás se prodává pod pojmem rýžové vločky. Velmi lehké (snídaňové) a chutné jídlo, blesková příprava (za to přidávám další hvězdičkokytičku). Do přípravy patří smažení malých kousků brambor, hořčičných semínek, čerstvých kari listů a kurkumy, do směsi se zamíchá poha, uvařený zelený hrášek či jakákoliv jiná zelenina, rajčata a nakonec – uhodnete? – koriandr. Opět se potkáváme, dobrý den.
Lassi. Sie sie sie! Jogurtovomléčný nápoj (často nechybí i rozmixované ovoce, mangové lassi nám jede nejvíc) podávaný s čerstvou smetanou/máslem v jednorázovém hrnku. Podnik Lassi Wala na MI Road v Jaipuru je v tomto případě must see. 9/10, 40 rupií (12 korun).
Dosa nebo-li největší slaná „palačinka“, kterou jsme kdy spořádaly. Místní Ind nás zamračeně napomenul, že nejde o palačinku, tak snad si tohle nepřečte. 6/10, pardon.
Dabla. A je to tady, něco jako vegetariánský burger. 30 rupií, v přepočtu deset korun. Ano, čtete správně. Nebudu vám lhát, že se právě teď nezubím. Jakožto zažraný vegetarián si v Česku, ač tedy uznám, že taková svíčková je výborná, moc nepochutnám. Indie je pro takového vegetariána ráj na zemi, to do pekla ano! Připraveno přímo před vámi jen z toho nejčerstvějšího, přemíra bylinek a sýra. A koriandru. 9/10
Kachori a Samosa. Smažená těstová kapsička plněná luštěninami či zeleninou. Kořeněné, na léto dost těžké, smažené. Pěkně po indicku. Na ulici za 10 rupií kus (3 koruny), a že vás to zasytí! 6/10.
Gulab Jamun? Ano. PROSÍM. Indové by se podivili, ale já je teda přežiju i ve 40 nad nulou. Oblíbená sladkost, hutnější (nevadí!) a dosti sladká (nevadí!), smažené kuličky přelité sirupem. Jasných 10/10, cena záleží na velikosti a váze.
Dortíček z „lepší cukrárny“ OK, nejde o pravý levný street food. Ale na ulici jsme byly, na mou obranu, přísahám. Většina dortíků na bázi mléka, přesladké jako většina indických sladkých pochutin, dochucené kokosem, kurkumou,.. Gulab Jamun to nedostihne, ale jedlé jak ta jedle, si pište.
Jalebi, za ně šla bych světa kraj. Jedna z nejčastějších sladkých dobrot v Indii, zase takoví všudybudové. Tentokrát jsou to jakýsi sirupoví preclíčci. Osmažení, samozřejmě. 11/10
Vidlička, lžička, hrabavé ruce samozřejmostí, kopy basmati rýže, luštěnin a zeleniny. V tom si teď hovíme. Směs na Gulab Jamun už máme v kufru a přípravy pohy doma se nehodláme vzdát, když už známe celé tajemství.
S tím se s vámi rozloučím a přeju vám, ať právě ládujete cokoliv, italskou pizzu či český guláš, सुख भोजन (bon appétit)!
Káča.
