V zemi, kde je pletení povýšeno na životní styl a učí se v každé základní škole, jsme nemohly jinak, než jehly vyměnit za jehlice. Náš závazek, že v každé zemi něco ušijeme, jsme proto přizpůsobily místním zvykům a jaly jsme se uplést něco malého. (Na svetr nebyl čas, ani peníze. 🙂 )
Poslední den před odletem z Rejkjavíku jsme měly malinko volnější. Začalo totiž pršet (ne poprchávat, to zažijete na Islandu každý den, ale opravdu lít) a tak jsme si řekly, že můžeme chvilku tvořit na místě.
Vyhlídly jsme si útulnou kavárničku na jedné z hlavních ulic a se zakoupenou výbavou tří vln, dvou jehlic a páru knoflíků jsme zde zakotvily na pár hodin.
Emilovi jsme se věnovaly střídavě: Já udělám nožky, ty tělo. Já obočí, ty pusu. No a pak tu bambulkatou čapku z ponožky, kterou jsme obdržely na jednom z našich letů, ještě zpátky v Číně!
Jó, obočí, to by Emilovi záviděla i modelka Cara Delevingne, která se právě touto částí obličeje proslavila.
A tady je příšerka Emil již hotový. Je islandské národnosti, ne moc vycpaný, nebylo čím, na objemu mu přidáme doma, ale je náš a líbí se nám. 🙂
Odpoledne nám krásně uteklo, pobavily jsme hosty i číšníky a při práci vymyslely spoustu cestovatelských plánů s Emilem. Jednou vám je prozradíme. Do té doby bude Emil náš domácí mazlíček.
Zdraví pletařky Viera a Kačka.