Co všechno jsem se zatím naučila o Indii

Už třetí den bych ráda napsala něco na blog, ovšem hlava ja úplně mimo. Totálně převálcovaná Indií. Desítky zážitků namačkaných do pouhých pár dnů.

Hlava to nestíhá zpracovat a jak říká náš kamarád Jakub, člověk musí být v Indii pořád ve střehu. A to dá jednomu zabrat.

Tak co jsem se zatím naučila?

Zaujalo mě, že metro v Dillí je velmi moderní. Samozřejmě, proč ne, je daleko mladší než naše. Ale nějak jsem to nečekala. Na rozdíl od ulic je metro čisté, funguje v něm klimatizace, ve vagonech si můžete dobít mobil. U vchodu do metra procházíte kontrolou jako na letišti. První vagon metra je vyhrazen pouze pro ženy, ovšem to neznamená, že v dalších vagonech se ženy nemůžou vézt.

Taky jsem pochopila, proč si lidi z Indů dělají legraci ohledně kývání hlavou ze strany na stranu. Do příjezdu jsem tento zvláštní pohyb neznala. Můžu potvdit, že ho používají všichni jako odpověď na všechno. Kdo ví, co to znamená..

Naučila jsem se koupat po indicku. Voda se napustí do většího kyblíku a menší nádobou se člověk polévá. Spotřebuje se tím méně vody, než když klasicky teče sprcha nepřetržitým proudem. A voda je všude v Indii nedostatkové zboží.

Vypozorovala jsem, že k jídlu v Indii nedávají nůž. Dostanete vždy pouze vidličku a lžíci. A hrabání rukama do jídla je samozřejmostí, to už ale asi všichni znáte.

Nově vím také mnohé z historie Indie. Vše tady odvyprávět, byl by článek na sto stránek. Tak použijte radši google a wikipedii.

Viera.